Národní divadlo

Počátky divadla v českých zemích sahají do 12. století, kdy se začíná provozovat divadlo v církevním prostředí v návaznosti na liturgické obřady během církevního roku (hry velikonoční, vánoční, o svátcích světců příběhy z jejich života atd.). Hrálo se v prostorách klášterů a chrámů, herci byli kněží a řeholníci — i ženské postavy byly představovány muži, texty byly latinské. Roku 1848 navrhl Josef Kajetán Tyl pořádání sbírek na stavbu divadla a v roce 1850 bylo povoleno založení Sboru pro zřízení českého národního divadla v Praze, který hned vydal výzvu k zahájení sbírek. Mezi dárci byli představitelé šlechty, osobnosti společenského a kulturního života, mnoho spolků a organizací, skupiny dělníků a pracovníků různých továren a provozů, tisíce jednotlivých občanů. Budova byla dokončena a divadlo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Otevíracím představením byla premiéra opery Libuše Bedřicha Smetany, kterou již hluchý skladatel sám dirigoval. Odehrálo se několik představení, divadlo pak bylo na léto uzavřeno a pokračovaly dokončovací práce. Během nich neopatrností stavebních dělníků, kteří při práci na střeše špatně uhasili dřevěné uhlí, došlo 12. srpna k požáru, který zničil měděnou kupoli, jeviště i hlediště. Okamžitě však byla organizována nová celonárodní sbírka na opravu. 18. listopadu 1883 bylo divadlo znovu otevřeno.